Moje znalost designu interiéru končí někde v malém Švédsku na zličíně. (Já, ale vážně IKEU miluju!!) Ale tohle křeslo mě protě úplně učarovalo. Nejsem poslední a rozhodně ne první, fotku tohohle kusu nábytku jsem už viděla aspoň pětkrát. Dokonce bych řekla, že se jím výstava i propaguje. Já si to neodpustím a taky jsem jednu svojí mobilovou šoupnu - ACH NÁDHERA.
Ve Veletřžním paláci jsem nebyla asi tisíc let, takže jsem byla o to víc unešená z jeho architektury a možná ještě víc z cafe jedna a beefroast sendviče. Můj dojem jako obvykle zkazili ti podivní "hlídači" nebo co to je, kteří mě vždycky neskutečně serou. Dovolila bych si říct, že Národní Galerie nad vlastní zvláštní patent na zaměstnávání obzvlášť tragických případů. Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Ano, ano, ano odcházeli jsme se zavírací dobou (respektive 15 minut před ní) a chtěli jsme ještě rychle proběhnout 2. patro. Tam nás zastavila jakási paní zaměstnankyně a pořádnou chvíli nás přesvědčovala, že to opravdu nestihneme. Načež jsme to opravdu nestihli, odcházeli jsme za dopravodu dalšího člena "gangu" a s pocitem nevyužitého vstupné.
Na tu výtavu si zajděte, ale zkuste si vynahradit více času než naší hodinu a 20 minut.
jdu o víkendu a hrozně moc se těším!
OdpovědětVymazathttp://ordinary-silly-things.blogspot.com