26. ledna 2015

Odraz

Často se mi stává, že se zastavím u zrcadla. Ne, že bych se nemohla odtrhnout kvůli svému okouzlujícímu vzhledu, ani kvůli paranoie a panickému kontrolování svého okolí. Mám na mysli zpravidla na první pohled (poslech) jednoduchou otázku. - "Kdo jsem?"

"Kdo jsem?"
"Kdo jsem?"
"Kdo jsem?"

Čím víckrát si tuhle větu zopakuji, tím intenzivněji mě nutí se zamýšlet. Napadají mě zákládní existenční otázky - "Proč jsem?", "Co jsem?", "Co budu?" ... Ještě jsem se k odpovědi nedostala, tyhle moje filosofický chvilky většinou totiž končí tak rychle jako začali.

Mějte se fanfárově!


Jsem hroznej devadesátkovej kid. 



Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky, díky, díky. :)